KVALITA OVZDUŠÍ
rozcestník informací
o kvalitě ovzduší
Na těchto stránkách najdete spoustu informací o kvalitě ovzduší, jak ve formě vzdělávacích materiálů, tak tvrdých dat a odkazů.
Jaká bude kvalita ovzduší je z velké části dáno námi lidmi. Ke zlepšení kvality ovzduší může přispět každý z nás. Nejlepší cestou, jak zlepšení docílit, je zajistit, že mají lidé správné a jasné informace o tom, jaká je úroveň znečištění, co jí ovlivňuje, jak ji lze zlepšit, popř. jaké jsou dopady zvýšené úrovně znečištění. Právě osvěta v oblasti kvality ovzduší je cílem těchto stránek, které obsahují spoustu důležitých informací, odkazů na další zdroje a představují určitou formu rozcestníku pro ty, kteří chtějí o kvalitě ovzduší vědět více.
Každý z nás se denně nadechne 22 tisíckrát. Vdechne takto přibližně 13,5 kg vzduchu - více než denně sní a vypije. Zvýšená úroveň znečištění ovzduší je považována za nejvýznamnější environmentální zdravotní riziko v Evropě. 99 % světové populace dýchá ovzduší, které nesplňuje doporučení Světové zdravotnické organizace.
O kvalitě ovzduší panuje celá řada mýtů, a to například ohledně toho, co je nejvýznamnějším zdrojem znečišťování ovzduší, kde je situace nejhorší, ale třeba i jak daleko se znečišťující látky mohou v atmosféře šířit. Infografika ukazuje to nejdůležitější, co byste v kostce o kvalitě ovzduší měli vědět.
99 % světové populace žije v oblasti, kde kvalita ovzduší nesplňuje doporučení pro úroveň znečištění ovzduší.
V této sekci najdete odkazy na vzdělávací materiály a další zajímavé a důležité zdroje. Členěny jsou podle dílčích témat.
Znečišťující látka je dle zákona o ochraně ovzduší (201/2012 Sb.) definována jako látka, která svou přítomností v ovzduší má nebo může mít v krátko- a/nebo dlouhodobém hledisku škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí anebo obtěžuje zápachem.
Česká legislativa stanovuje seznam znečišťujících látek, pro které jsou stanoveny příslušné limity a jejichž koncentrace ve venkovním ovzduší se monitorují na stanicích imisního monitoringu.
Zdroje znečišťování ovzduší představují obrovskou spoustu různých činností a procesů, které vedou ke znečišťování atmosféry.
Zdroje můžeme rozdělit dle různých kritérií například podle jejich významnosti, umístění, ale například i původu. Zdroje související s lidskou činností označujeme jako tzv. antropogenní zdroje, ostatní pak jako zdroje přírodní.
Smog je obecně stav zvýšené úrovně znečištění ovzduší. V zákoně jsou přesně definovány podmínky, kterými se řídí tzv. SVRS - Smogový varovný a regulační systém. Při splnění jasně definovaných kritériích může být vyhlášena tzv. smogová situace, při ještě horší situaci tzv. regulace nebo varování.
Přestože může zejména pro náchylnější osoby představovat smogová situace zhoršení zdravotního stavu či další komplikace, nejedná se o život ohrožující stav. Existují pak také určitá doporučení, jak se během těchto situací chovat.
Krátkodobé i dlouhodobé vystavení zvýšeným koncentracím znečišťujících látek může mít různé dopady na lidské zdraví, ale například i na ekosystémy. Zhoršená kvalita ovzduší může ovlivnit víceméně všechny kritické orgány lidského těla a mít potenciálně i velmi závažné dopady.
Existují určité skupiny obyvatel, které jsou ke zvýšeným koncentracím znečišťujících látek náchylnější. Primárně se jedná o starší osoby, malé děti, těhotné ženy, osoby s chronickými potížemi s dýchací a/nebo kardiovaskulární soustavou (např. astmatici), ale i kdokoliv, kdo zrovna prodělává například akutní respirační onemocnění, zotavuje se z něj nebo je krátce po něm, kdy je tělo ještě oslabené.
Úroveň znečištění ovzduší, tedy aktuální koncentrace znečišťujících látek, může velmi výrazně ovlivňovat počasí. Některé meteorologické prvky ovlivňují kvalitu přímo - například výskyt srážek (déšť, sníh) má na kvalitu ovzduší pozitivní dopad, stejně jako ve většině případů vyšší rychlost větru, která zajišťuje vyšší míru rozptylu. Jiné prvky ovlivňují kvalitu ovzduší i nepřímo, a to skrze zdroje. Typickým příkladem je teplota vzduchu - čím je nižší, tím vyšší je intenzita vytápění a s tím i spojené emise z těchto zdrojů.
Meziroční variabilita v kvalitě ovzduší je často primárně dána právě rozdíly v meteorologických podmínkách. Jeden rok prší více, další méně apod. Při sledování trendu, tedy dlouhodobého vývoje kvality ovzduší, je tedy nutné používat data za alespoň pět a více let, kdy se vliv meteorologických a rozptylových podmínek do značné míry zprůměruje.
Kvalita ovzduší se sleduje v rámci sítě tzv. stanic imisního monitoringu. Profesionální síť těchto stanic v České republice čítá přibližně 200 stacionárních stanic, plus některé mobilní či měření prováděná účelově v rámci různých projektů. Data z těchto stanic jsou pak k dispozici v Informačním systému kvality ovzduší (ISKO).
Čím dál více se v posledních letech rozmáhá prodej nízkonákladových senzorů kvality ovzduší, kterých je v současné době na trhu obrovské množství a za zlomek ceny oproti profesionální měřicí technice. Přestože je však využitelnost těchto dat stále vyšší, nemohou se kvalitativně vyrovnat profesionálním přístrojům a je nutné přistupovat k těmto datům jako k orientačnímu měření. Navíc je u těchto senzorů kritická kontrola dat a dodržování správných postupů pro zajištění co nejkvalitnějšího měření.
Vyhodnocování dat o úrovni znečištění je klíčové pro následné rozhodování a přijímání opatření ke zlepšování kvality ovzduší. Jedná se však o velmi komplexní disciplínu, která kromě běžných statistických metod využívá i speciální způsoby datové analýzy, modelování atd.
Kromě výpočtu běžných statistických ukazatelů je také dobré zaměřit se na potenciální zdroje daného znečištění. To vyžaduje například analýzu meteorologických podmínek, znalost zdrojů v okolí, analýzy a modelování dálkového transportu znečišťujících látek v ovzduší, jejich reakčních mechanizmů. Často tato činnost připomíná spíše detektivní práci, která vyžaduje znalost problematiky a zkušenosti.
Kvalita ovzduší sice v České republice zdaleka není ideální, ale situace se dlouhodobě zlepšuje. Od počátku měření na území České republiky (na konci 60. let 20. století) byla situace nejhorší přibližně v polovině 80. let 20. století. Zejména po roce 1989 se podařilo změnit priority a místo snahy o co nejvyšší produkci průmyslu se začalo více dbát na ochranu životního prostředí a v tomto případě i lidského zdraví.
Koncentrace všech klíčových znečišťujících látek s výjimkou přízemního ozonu dlouhodobě klesají. Snižovat emise se daří např. díky postupné výměně starých kotlů, obnově vozového parku, ale i zefektivňování technologických procesů v průmyslu či obecné omezování některých typů zdrojů.
Pro problematiku kvality ovzduší je klíčový zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší. Ten stanovuje například imisní limity, povinnosti státních subjektů i jednotlivců v oblasti ochrany ovzduší, způsoby hodnocení a zpracování dat atd.
Legislativa včetně například imisních limitů platná v České republice do značné míry vychází z evropských směrnic a nařízení.
Je také nutné vzít v potaz, že například hodnoty imisních limitů či podmínek pro vyhlášení smogových situací se v průběhu času měnily a mění. Překročení imisního limitu v minulosti i současnosti tedy nemusí znamenat totožný stav.
Přestože není situace zdaleka ideální, kvalita ovzduší se v České republice dlouhodobě neustále zlepšuje.
Aktuální hodnoty koncentrací znečišťujících látek jsou dostupné z automatizovaných stanic imisního monitoringu po celé České republice. V reálném čase je v rámci Státní sítě imisního monitoringu zjišťována úroveň znečištění jen u některých látek. Například koncentrace benzo[a]pyrenu nebo těžkých kovů jsou stanovovány laboratorně, tedy jsou k dispozici až se zpožděním.
Hodnoty koncentrací znečišťujících látek z automatizovaných stanic imisního monitoringu jsou k dispozici níže formou interaktivních tabulek, grafů a map.
Plošně nejproblematičtějším a nejvýznamnějším zdrojem znečišťování ovzduší v České republice je lokální vytápění domácností. Nejhorší kvalita ovzduší dnes obecně bývá v zimě v malých obcích.
Na odkazu níže najdete historická data o kvalitě ovzduší. Odkaz na data ze stanic nabízí komplexní přehled dat z jednotlivých stanic a pro jednotlivé znečišťující látky. K dispozici je spousta různých grafů, analýz překračování imisních limitů a další. Druhý odkaz pak vede na interaktivní pětileté mapy znečištění ovzduší, které pochází z modelu a ukazují modelový odhad koncentrací pro jakýkoliv bod v České republice (kilometrová síť).
